Život v Pompejích před výbuchem

Město bylo založeno již v 7. století před Kristem kmenem Osků a jako přístav bylo hojně využíváno Etrusky a Řeky.


Důležitým milníkem pro Pompeje byl rok 310 př. n. l., kdy město přešlo pod Římskou správu a stalo se jedním z obchodních center celého Apeninského poloostrova. Následně, po přelomu letopočtu, začala ekonomická křivka stoupat ještě závratnějším tempem, a tak když Pompeje postihlo v roce 62 ničivé zemětřesení, které zbořilo prakticky polovinu města, městská pokladnice dovolila poničené části obnovit během následujících několika let.

Civilizace, která zde žila v nešťastném roce 79, byla nadmíru vyspělá. De-facto v celém městě byla kanalizace a voda byla spotřebovávána trojího druhu. V době největšího rozkvětu žilo ve městě okolo 20 000 obyvatel a většina obydlí měla i horní patro. Ve městě byla tělocvična, divadlo, nevěstinec, lázně a poměrně velké forum. Jednalo se o jakési centrální náměstí, kde se horovalo o politických záležitostech města. Ještě dnes zde můžete spatřit skvostní vily a bohaté měšťanské domy, které patřily místním patriciům.

Z architektonického hlediska můžeme Pompeje rozdělit na dvě části: jihozápadní a severovýchodní. Ty se od sebe razantně liší. První zmíněná část se vyznačuje svou nepravidelností a nahodilou zástavbou a druhá rovnými ulicemi, čtvercovými náměstími a racionálním rozmístěním budov podle určitých plánů. Vše se dá lehce vysvětlit – v jihozápadní části se rozkládala původní osada Osků, což zapříčinilo onu nesouměrnost. Když už jsme u té architektury, je nutno zmínit i stavební materiály, z nichž se dochovaly tak impozantní svatby. Za nejpoužívanější zdroj sloužil žlutý vápenec, později pálené cihly a vzácně mramor. Na dláždění se pak využívala zpracovaná láva.
Čtěte také:

Betonárna Ivančice dodává tak kvalitní beton, že i za stovky let ho budou návštěvníci a archeologové obdivovat.

Magazín